O historickém vývoji písma

Písmo je jedním z epochálních vynálezů, díky němuž lidstvo vstoupilo do historické éry vývoje. Od tohoto mezníku jsou lidé schopni zaznamenávat myšlenky, zprávy o událostech, psát svou historii. Pomocí písma se dá komunikovat nejen v prostoru, ale i v čase; jedině díky písemným záznamům můžeme dnes studovat životní příběhy svých předků.


Latinské písmo vzniklo v antickém Římě v sedmém až pátém století před Kristem, nejspíše odvozením z písma západořeckého, ale nikoliv přímo, nýbrž prostřednictvím Etrusků. Původně mělo jen velká písmena, kterým se říká majuskuly. Psaly se jím pouze latinské texty a teprve od začátku středověku se
objevují písemnosti psané v národních jazycích. Nejstarší česky psané texty pocházejí až ze století čtrnáctého.
Teprve během vývoje se vytvořila malá písmena, nazývaná minuskuly, a tak vzniklo písmo zvané kurzívní, používané pro běžnou potřebu.
Později na základě vyvíjejícího se způsobu psaní a pod vlivem tehdejší světové módy se začaly obloučky písmen lámat, hrotit, písmena se zúžila a ve slovech se k sobě těsněji přimkla. Tak vznikla písma gotická, která pak pronikla do všech druhů písemností.
Rozvoj vzdělání, zvláště laického, podnítil potřebu písma mnohem způsobilejšího k vedení rychlých a zběžných záznamů, což mělo za následek další skok ve vývoji písma. Proto se tvary písmen více přizpůsobovaly plynulému tahu pera. To se projevovalo spojováním písmen ve slovech pomocí různých kliček a smyček, dosud neobvyklými tahy písmen a hlavně nakláněním písma. Tak vznikla gotická kurzíva.
Důležitým mezníkem ve vývoji písma byl vynález knihtisku, jehož rychlé rozšíření způsobilo, že po roce 1500 se písmo dále výrazně změnilo. Knižní psaná písma byla do značné míry nahrazena písmy tiskovými.
Z gotického písma se vyvinula písma novogotická, a vedle toho, jako důsledek stoupající intelektuálních potřeb společnosti, vzniklo i nové písmo zvané humanistické, tvarově navazující na karolinu.


Základními typy obou písem se staly opět kurzívy, protože lépe vyhovovaly potřebám doby.
Novogotická písma, německá i česká, se v praxi členila na tři druhy:

  • běžnou novogotickou kurzívu, v německé verzi zvanou kurent
  • novogotickou polokurzívu
  • novogotické písmo kreslené

Kurent se na velmi dlouhou dobu stal základním druhem běžného německého písma. Vyznačoval se hrotitým spojováním písmen ve slovech a rozštěpováním nebo zdvojováním dříků některých písmen.
Tvary německého kurentního písma během doby nepodléhaly podstatným změnám díky tomu, že byly vydávány četné příručky a učebnice pro výuku písařů. Tím se toto písmo na dlouhou dobu tvarově stabilizovalo.
Od kurentu, který byl psaným novogotickým písmem kurzívním, musíme odlišovat švabach, novogotické písmo tiskové.
Novogotickým písmem kurzívním se psaly také české texty, a to až do poloviny devatenáctého století.
Česká novogotická kurzíva se od německé dosti odlišovala. Její písmena nebyla tak štíhlá a spojnice mezi nimi byly zaoblené, což usnadňovalo psaní. Tvary jednotlivých písmen se během doby vyvíjely živelně, neboť pro české písaře nebyla vydána žádná norma nebo příručka, která by tvar písmen určovala.

Na tomto místě se studující velmi pravděpodobně zeptá, se kterými druhy písma se v rodopisné práci vlastně setká. Na tuto otázku se dá odpovědět: Málo kterému z laických genealogů se na pochodu za informacemi o předcích podaří překonat bariéru třicetileté války. Ale i kdybychom se dostali až do šestnáctého století, budeme se v českých i německých textech stále potýkat s novogotickými písmy kurzívními a v latinských textech s písmem humanistickým.

Máme dva základní způsoby, jak převádět staré texty do současné písemné podoby.
První je transliterace – způsob, kdy písmenko po písmenku starého písma přepisujeme pomocí písmen dnes používaných tvarů. Jinak se na původním textu vůbec nic nemění. Zachovávají se zkratky i písmena s odlišným významem proti dnešku.
Transliterace se používá při vědecké práci nebo při výuce čtení starých písemností. Slouží pouze k ověření správnosti našeho převodu. Pro usnadnění práce s latinskými a německými texty je v naší učebnici k transliteraci vždy připojen i překlad do češtiny.


Pro úplnost se ještě zmíníme o druhém způsobu převodu starého textu do soudobého jazyka – transkripci, čili přepis do soudobé řeči. Jeho cílem je co nejvěrněji vyjádřit obsah textu nejen pomocí současně používaného písma, ale i v souladu s platnou gramatikou tak, aby smysl původního textu byl co nejpřesněji přetlumočen.


Je známo, že teprve tehdy, když člověk začne ve starých textech hledat informace o svých předcích a jeho cílem se stane sepsání rodinné kroniky nebo odborného článku, dostane ke zvládání starých písem úplně jinou a daleko mocnější hnací sílu. Za konečný výstup své činnosti pak bude považovat ani ne tak hbitost ve čtení, jako spíše kvalitu a věrohodnost přepisu starých textů do soudobé češtiny.

Jak číst písmo

Písmena ve starých textech Číst jako
cz většinou jako c, někdy i jako č
cž nebo i čz č
rz nebo i rž ř
ss š
g j
y y, ale někdy také jako j
j dlouhé měkké í
v na začátku slov u
ie ě
au ou
w v

Staré způsoby čtení některých písmen - hlavní zásady čtení podává tabulka výše.

 

Lidé starší a nebo velmi staří, kteří se učili němčině ještě před rokem 1941, měli to "štěstí", že museli psát kurentem a číst švabach. Doporučuje se, aby trosky těchto vědomostí rychle oprášili a začali na nich stavět. Velkou pozornost musí věnovat velkým písmenům, kterým se tehdy buďto nenaučili nebo je už dávno zapomněli. Při tom se může stát, že rodopisná motivace jim k učení dodá daleko větší hnací sílu, než měli v minulosti.
Začít stavět na kurentu je nejspolehlivější cesta k cíli. Proto i těm, kteří němčinu dosud nepěstovali a na starých základech stavět nemohou, se doporučuje vyjít z německého kurentu, jehož znalost nám poslouží jako odrazový můstek i při zvládání českého novogotického písma kurzívního.
Obrovskou silou pracující v náš prospěch je touha po poznání. Pokud to se svým rodopisným bádáním myslíme vážně, objevíme v sobě dostatek sil a nápadů, jak se vypořádat s překážkami. Kdo bude mít před sebou dokument obsahující zprávy o předcích, udělá všechno pro to, aby se dozvěděl, co obsahuje.
Pokud jde o matriky, ať už jsou psány latinsky, německy nebo i česky, stojí na naší straně vítaná okolnost, že mají většinou lehko pochopitelnou, stále se opakující šablonu. Latinské matriky mají tu výhodu, že jsou psány velmi blízkým humanistickým písmem.
Při praktické rodopisné práci s latinskými nebo německými texty se nejen úplným začátečníkům doporučuje, aby postupovali tak, že se nejdříve pokusí celý dokument transliterovat, aniž by dokonale porozuměli jeho obsahu. Teprve pak je možno se pustit do vlastního překladu s pomocí slovníků nebo člověka v dané řeči zběhlého. Úspěch se nemusí dostavit ihned. Překladem se zabýváme tak dlouho, dokud nenabydeme nezlomného přesvědčení, že jsme text řádně přečetli, přeložili a přepsali do soudobé češtiny, i kdyby to mělo trvat celé roky.


Vzor novogotického kurzivního písma najdete v části Pomůcky.

Tento text je značně zkrácenou verzí z knihy "Učebnice čtení starých textů" vydané v roce 2003 Českou genealogickou a heraldickou společností.

Komentáře k článku