Pojem velkostatek

    Vymezení pojmu velkostatek je již dlouhou dobu závažným problémem, který řeší historická věda. Jedná se o pojem velmi široký, zahrnující v sobě řadu významů a teritoriálních odlišností. Z hlediska ekonomického se jedná o formu panského hospodářství (v našich poměrech se vyskytující od 14. až do poloviny 19. století). Pro nás však je na tomto místě důležitější hledisko právní a správní, které chápe velkostatek jako nejnižší správní složku, kdy jeho majitel vykonává na území velkostatku většinu pravomocí z oblasti politické, finanční i soudní správy.


Složení patrimoniálního archivu

    Stranou na tomto místě necháme vlastní rodinné,resp. rodové archivy, jejichž nejdůležitějšími částmi jsou rodová a osobní privilegia, osobní doklady, genealogické a heraldické materiály, korespondence apod. Složení vlastních patrimoniálních archivů odpovídá jednotlivým správním oblastem, které velkostatek vykonával. Pro středověké období jsou nejdůležitějšími písemnostmi: 1) písemnosti ústřední správy - soudní, normativní,urbáře, účty; 2) písemnosti jednotlivých statků - výběrčí rejstříky, účty.

    K písemnostem ústřední správy patří zejména evidenční pomůcky pozemkových převodů (pozemkové - gruntovní knihy). Jedná se o úřední knihy vedené vrchnostenskými úřady v záležitostech držby půdy a vesnických statků. Nejstarší doklad pozemkové knihy pochází z církevního prostřední - z ostrovského kláštera (1390). Pozemkové knihy sloužily k zaznamenávání právních poměrů jednotlivých poddanských nemovitostí a kodifikaci právního stavu nemovitosti. Jejich vedením byl konkretizován závazek každého poddaného. Nejstarší pozemkové knihy (ostrovská, žitenická - 1472) jsou vedeny jednoduše, obsahují v chronologickém sledu jednotlivá pořízení. Teprve od 16. století je jejich podoba dokonalejší, vznikají tzv. reálná folia pro každou nemovitost zvlášť. Výjimečné doklady ze středověkého období máme pro trestní soudnictví (popravčí zápisy, resp. z rožmberského prostředí popravčí knihu z let 1389-1429).
    Pod pojmem urbář rozumíme předpis povinností poddaných (peněžní a naturální dávky, robota), které byly vybírány zpravidla ve dvou ročních termínech (sv. Jiří, sv. Havel). Struktura urbářů bývá buď řazení dle jednotlivých vsí sumárně nebo rozpis na jednotlivé vlastníky.Nejstarší urbáře v českém prostředí pocházejí rovněž z církevního prostředí, zlomek urbáře pražského biskupství z let 1283-1284 a dále klášterní urbáře -Pohled, Zbraslav, Sedlec, Roudnice, Osek z 1. poloviny 14. století. Ze světského prostředí je to rožmberský urbář z roku 1379.

    Dalšími typy písemností jsou účetní rejstříky mající klasickou podobu. Mají dvě části evidující zvlášť příjmy a výdaje (nejstarší je účet pokladníka pražského arcibiskupství z let 1382-1383).
    Mezi písemnostmi jednotlivých statků mají největší důležitost výběrčí rejstříky obsahující záznamy o skutečně vybraných dávkách, nejstarší známe z prostředí třeboňského kláštera z roku 1367).
    V období raného novověku dochází k vrcholné fázi existence feudálních velkostatků, tomu odpovídá i nárůst a rozmanitější struktura písemností. Zejména u pozemkových knih dochází po vzoru knih městských k vymezení jejich různých typů. Pozemkové knihy (rustikální) lze tedy členit na knihy trhové (purkrechtní) pro evidenci majetkových převodů; knihy poddanských kšaftů a inventářů; sirotčí registra; knihy odúmrtí; knihy sporů a narovnání; knihy dluhů a zástav; knihy svatebních smluv. Konkrétní situace záleží pochopitelně na velikosti a úrovni správy velkostatku.
    K diferenciaci dochází rovněž u urbářů, zpravidla se kromě urbářů jednotlivých statků vyskytují rovněž sumární urbáře pro celé komplexy panství. V případě práce s urbáři je nutné si uvědomit, že docházelo k jejich opisování dle již nereálných předloh, a proto nemusejí být v nich obsažené údaje aktuální.
    Pro genealogii mohou být využity také různé evidenční písemnosti podchycující poddané na panstvích. Jedná se zejména o tzv. seznamy poddaných (Mannschaftsbücher), z nichž nejstarší známe ze 16. století  z prostředí rožmberského. Obsahují zpravidla jmenný seznam hospodářů, jejich manželek, dětí, sirotků, podruhů i čeledě v určitém roce (zpravidla s uvedením věku).

    Nejrozšířenějším typem písemností jsou pak hospodářské účty, které je možné dělit na důchodní účty (pozdější hlavní knihy); naturální účty a rejstříky (dále dle typů - např. obilní, dobytčí apod.); partikulární (krátkodobé) nebo dle provenience.

Jan Kahuda

Tento text je zkrácenou verzí kapitoly ze Sborníku učebních textů pro začínající rodopisce vydanou ČGHSP 2005.