Nejstarší prameny, vzniklé z iniciativy státu, jsou především produktem snahy o naplnění státní pokladny. Zpravidla se jedná o dobové písemné dokumenty, které podchycují hospodářské aktivity našich předků pro potřeby daňových povinností.
K úhradě všeobecných státních výdajů byly již odedávna odváděny různé daně. Dělíme je na dvě skupiny. První skupinu tvoří tzv. přímé daně, nazývané v historické době berněmi, což jsou stálé odvody jednotlivců z jejich majetků, hospodářských výnosů a příjmů. Druhou skupinu pak tvoří tzv. nepřímé daně, které zatěžovaly jen určité hospodářské aktivity a v nichž obvykle nebyla podchycena identita nositele berně a jejího plátce.
K nejstarším přímým daním patřila daň pozemková. Objektem pozemkové daně byl tedy zásadně každý výnos půdy. Nepatřil k ní však od starodávna výnos z dolování, které bylo tzv. panovníkovým regálem  a dále k ní nepříslušel výnos z půdy zastavěné, z níž se odváděla v pozdějším pokročilejším berním systému zvláštní daň domovní.
Mezi prvními prameny daňového charakteru je třeba jmenovat tzv. berní rejstříky, obsahující daňová přiznání poplatníků. Tyto rejstříky berně z majetku či z nemovitosti jsou pro naše rodopisné účely využitelné jen zčásti, neboť seznamy poplatníků informují pouze o hlavě domácnosti, nikoliv o četnosti a složení její rodiny.
V českých zemích byla občas vypisována i berně z hlavy, která se pak týkala již veškeré populace a tedy i lidí nemajetných. Tyto rejstříky daně z hlavy pak už mají větší využitelnost v rodopisném bádání. Bohužel nejednalo se o systematický jev a proto využití tohoto zdroje je značně limitováno a je dáno případ od případu. Nejstarší rejstříky k berni z hlavy se například dochovaly ze XVI. století pro města Plzeň, České Budějovice, Vysoké Mýto, Cheb a některé další malé lokality. Tyto historické dokumenty jsou uloženy ve Státním ústředním archivu v Praze a jejich případný výskyt je třeba hledat v archivních pomůckách.

Berní rula 1654
Jde o první celozemský popis Čech, jenž registruje všechny vsi a v nich všechny domy a jejich držitele hodnotí po ekonomické a sociální stránce. Umožňuje nám tak nejen poprvé relativně spolehlivě odhadnout lidnatost země v té době, ale v kombinaci s jinými prameny, například se Soupisem poddaných podle víry z roku 1651, vytvořit si dosti reálnou představu o struktuře a početnosti domácnosti a ekonomické prosperitě rodinného hospodářství.
Pro Moravu byl ucelený první berní soupis zpracován o něco později a to v podobě tzv. Lánových rejstříků. Jejich základem byly sice soupisy a popisy z roku 1656, ale k pořádnému popisu a celkovému zpracování došlo až v rámci druhé lánové vizitace v letech 1669-79 komisí určenou moravskými stavy.

Tereziánský  katastr 1756
Tento nový katastr na "Berní rulu" programově navazoval a stejně jako ona usiloval o podchycení veškerého poddanského majetku.
Pokrokovost "Tereziánského katastru" spočívala v tom, že podchycoval nejen pole, ale i ostatní druhy půdy. Proto jsou v popisných listech zachyceny role, úlehle, porostliny, louky, zahrady, lesy a rybníky i s uvedením jejich místních názvů.

Josefský  katastr 1785-89
Josef II. došel k přesvědčení, že půda, kterou dala příroda lidem k obživě, bude jediným předmětem zdanění, ale přestanou při tom všechny rozdíly. Pozemky selské, panské i církevní budou zdaněny rovnou měrou a podle stejných zásad. K tomuto cíli byl za základ výpočtu daně určen "pozemek", čili jednotka daleko menší a mnohem početnější než usedlost, jak tomu bylo dosud.
Tento "Josefský katastr" sice vstoupil 1. 11. 1789 v platnost, ale neměl dlouhého trvání, protože vyvolával značný odpor u šlechty. Po císařově smrti byl v roce 1790 jeho nástupcem Leopoldem II. zrušen a předcházející "Tereziánský katastr" platil dále.

Stabilní  katastr 1817-1869
Pravidla pro založení nového, tzv. "Stabilního katastru", byla dána patentem císaře Františka I. z prosince 1817. Podle nich měly být všechny pozemky geometricky zaměřeny, zobrazeny, sepsány a popsány. Dále pozemky měly být roztříděny podle druhu pěstovaných kultur nebo podle užívání a zařazeny do určitých bonitních tříd bez ohledu na to, zda byly v držení selském nebo panském.
Vlastním předmětem zdanění měl být čistý výnos z pozemku. To byl takový výnos, kterého mohl držitel pozemku dosáhnout při obvyklém obhospodařování půdy v roce průměrné, po odečtení všech nutných a v obci obvyklých nákladů na osev, zpracování půdy, ošetřování plodin a sklizňové práce.
Brzy po vydání uvedených pravidel byly zahájeny práce na tomto novém katastru, které s ohledem na svůj rozsah trvaly dosti dlouho.
Pro každou obec byla zhotovena pomocí trigonometrické sítě samostatná katastrální mapa s vyznačením hranic obce, veškerými objekty (budovami) a pozemky, lišícími  se od sebe různým držitelem, kulturou, užíváním a bonitou. Zobrazené pozemky se nazývaly "parcely" a byly označeny "parcelními čísly".
Vedle "katastrálních map" byly zhotoveny také kolorované tzv. "císařské povinné otisky". Pro genealoga je dobré vědět, že byly pořízeny i kolorované kopie nebo otisky map katastrálních, které byly rozčtvrcené a podlepené tuhým kartonem. Takto pro polní měření upravené otisky částí katastrálních map, sloužící ke zjišťování (indikování) změn, se nazývají "indikační skici".

Alois Stara

Tento text je zkrácenou verzí kapitoly ze Sborníku učebních textů pro začínající rodopisce vydanou ČGHSP 2005.