Církevní prameny

Znalost alespoň nejdůležitějších pramenů s církevní a náboženskou problematikou, obsahujících informace o obyvatelstvu, je pro rodopisce velmi důležitá. To proto, že po nich sáhne tehdy, až se ve svém bádání dostane do období, kdy v oblasti jeho zájmu matriky ještě nebyly vedeny, a gruntovní knihy, urbáře a podobné dokumenty se nedochovaly.

Pro rodopisce jsou hlavní čtyři základní prameny, které by neměly zůstat bez povšimnutí. Jsou to:
•    registra desátků kněžských,
•    účetní a jiné doklady zádušních pokladen,
•    Soupis poddaných podle víry z roku 1651 a
•    zpovědní seznamy Arcidiecéze pražské ze závěrečného období rekatolizace naší země.

Registra desátků kněžských
Co mohou registra desátků kněžských rodopisci prozradit? Zjednodušeně se dá říci, že mají podobnou vypovídací schopnost jako urbáře: Vzhledem k tomu, že byly vyměřeny hlavně podle rozlohy a kvality orné půdy, můžeme si z jejich výše zhruba odvodit, na kterém stupni majetnosti a tím i váženosti náš předek stál a kdo byl bohatší a kdo chudší než on.
Pro širší rodopisné pohledy je velmi cenné vlastní registrum, rejstřík, tj. seznam plátců. Podaří-li se nám shromáždit více takových nebo podobných jmenných seznamů z různých dob, můžeme pak usuzovat, kdy se který rod v zkoumané obci poprvé objevil. Nikdy však nesmíme zapomenout na to, že tato registra neevidují všechny vrstvy tehdejšího obyvatelstva, ale pouze rolníky na půdě lánové.
    Kde je možno registra desátků kněžských najít? Především tam, kde jsou urbáře, ve Státních oblastních archivech, a to v těch odděleních, kde jsou uloženy archivy velkostatků. Bezvýsledné nemusí být hledání ani ve Státních okresních archivech a nebo ve vlastivědných muzeích, do nichž se mohly dostat různými cestami i kopie těchto dokumentů pořízené pro potřeby vrchnostenských úředníků, rychtářů nebo obecních radních.

Účetní a jiné doklady zádušních pokladen
Záznamy o poplatcích, pokutách, platbách církvi, které jsou dnes pro rodopisce nedocenitelným zdrojem informací o hospodaření předků. Zvláště ve víceméně pravidelných ročních vyúčtováních zádušní pokladny nacházíme mnoho zajímavého. Např. seznamy dlužníků, k nimž většinou patřili právě ti nejchudší, bývají často vůbec jediným zdrojem zpráv o jejich existenci.
Kde máme registra chudých záduší hledat? Univerzální návod k tomu těžko určit. Vyjděme ze skutečnosti, že nešlo o záležitost čistě církevní, ale spíše farsko vrchnostensko obecní. Proto se doporučuje hledat v dokumentech sídla fary nebo vrchnostenského úřadu. Pokud se do dnešní doby dochovala, jsou pravděpodobně uloženy v příslušném Státním oblastním archivu v části fondů velkostatků. Za pokus stojí pátrat i ve Státních okresních archivech. Na základě smluv s církevními orgány jsou v nich také místní církevní dokumenty, ale při pátrání musíme mít na paměti, že jsou majetkem Katolické církve a archiv bude k jejich předložení badateli požadovat souhlas příslušného farního úřadu.

Soupis poddaných podle víry z roku 1651
Pro genealogy velmi důležité dokumenty, které musely být vypracovány v celých Čechách, tzv. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Bezprostředním podnětem jeho vzniku byl patent českých místodržících ze dne 4. února 1651, který nařizoval všem vrchnostem pořídit soupis obyvatelů na základě příslušnosti ke katolické víře a do šesti týdnů jej prostřednictvím krajských hejtmanů odeslat místodržitelské kanceláři v Praze. 
Proto každý začíná vrchností, tzn. majitelem panství, pokud tam trvale bydlel, anebo jeho správcem včetně úřednictva a služebnictva. Pak následuje výčet obyvatelstva podle měst, městeček a vsí. Stejným způsobem byli evidováni měšťané královských a poddanských měst i svobodníci. Na duchovenstvo a vojsko se tato povinnost nevztahovala.
Větší část soupisu již vyšla knižně.

Zpovědní seznamy
Pražské arcibiskupství si začalo pořizovat statistické podklady o počtu získaných duší, které přišly ve dnech velikonočních k povinné zpovědi. Tak se začaly vést zpovědní seznamy, z nichž ty nejstarší pocházejí již z doby předbělohorské. Tehdy ještě nebyly vypracovávány jednotně a faráři neměli povinnost je posílat Pražskému arcibiskupství. Proto nejsou soustavné a ucelené. Ani za třicetileté války nemohly být vedeny dokonale a všude. Historikové je však shromáždili a publikovali. Najdeme je i v knihovnách českých archivů.
Základním článkem zpovědních seznamů jsou hlášení jednotlivých farářů obsahující údaj o sídle fary, výčet far přivtělených a kostelů filiálních, údaj o počtu kajících (confessi), jmenný výčet nekajících (negligentes), kacířů (haeretici), případně obrácených na víru pravou (conversi). Hlášení vždy uzavírá podpis faráře.

Václav Hásek

Tento text je zkrácenou verzí kapitoly ze Sborníku učebních textů pro začínající rodopisce vydanou ČGHSP 2005.

Komentáře k článku

0 komentáře
Napsat komentář

CAPTCHA image for SPAM prevention